Dá se říci, že Ben Hemming ani tak nenašel blues, jako spíše blues našlo jeho. Bylo to v obzvlášť problematickém období jeho života, kdy uvízl v bezvýchodné práci a viděl, jak jeho přítelkyně opouští jeho život, a rozhodl se, že jedinou možností je hledat změnu. Velkou změnu. Nechal za sebou veškerou citovou zátěž a vydal se na hudební pouť po Americe, která nakonec definovala nejen jeho zvuk, ale i jeho vlastní identitu. Po cestě si v zastavárně vzal starou kytaru a v tradici bluesmanů z delty před ním se vydal na cestu napříč jižními státy. Byl to Hemmingův způsob, jak zaplatit své dluhy a pochopit kulturní dědictví. Ve chvílích kruté sebereflexe však sám věděl, že víc než o cokoli jiného mu jde o útěk. Nakonec se vrátil do Londýna se sbírkou písní, které napsal na cestách a které se staly základem jeho debutového alba s příznačným názvem Broken Man. Následně natočil tři další alba: City of Streets, The Devil Beside Me a Marked Man, která si vydal sám a která se setkala s příznivým ohlasem kritiky; časopis The Blues Magazine ho označil za „jedinečnou hudební identitu“; časopis Blues Blast Magazine popsal jeho písně jako „ponuré krásy“ a Americana U.K. ho zařadil do čela takzvaného hnutí „nového blues“.